HAFLING
původ: Hafling žije v rakousku v jižním tyrolsku
barva: Hafling je ryzák s bílou nebo nažloutlou hřívou můžou se vyskytovat i odznaky
využití: Hafling se dá využít asi na všechno nejvíc se po
užívá na zápřah teď už i na jízdu
výška: Okolo 142 cm
povaha: Je klidný a vyrovnaný vhodný pro děti
péče: Péče je snadná jako u většiny koní
zajímavosti: Hafling je velmi populární a velice oblíbený. Hafling je velmi vytrvalé plemeno.
FRÍSKÝ KŮŇ
Historie:
Římský historik Tacitus (asi 55 - 120 n.l.)zaznamenal údaje o Fríském koni. Uznával starobylost a hodnotu těchto silných a všestranně užitečných zvířat, ale poznamenal, že jsou neobyčejně ošklivá a nevzhledná. Toto plemeno se postupně stávalo mnohem ušlechtilejší a o tisíc let později je sedlali fríští rytíři a jejich němečtí sousedé, účastníci křížových výprav. Frís si však zachoval své tradiční dobré vlastnosti - vytrvalost, skromnost, sílu a učenlivost.
Plemeno se zlepšilo i s přílivem orientální krve, což byl výsledek kontaktu s pouštními koňmi během válečných tažení a později i záměrného křížení s proslulým andaluským koněm, který se ze Španělska dovážel do okupovaných holandských provincií během 80ti leté války (1568 - 1648)
Poměrně menší Fríský kůň byl po staletí chován k všestrannějším a praktičtějším účelům než jednostranní těžcí váleční koně středověké Evropy. Byl také mnohem nenáročnější.
Po několik posledních století se jeho všestrannost uplatnila v zápřeži i pod sedlem i v zemědělských pracích. Není divu, že se tento kůň využíval nejen při zlepšování plemen v sousedních oblastech, ale i v chovu hřebčínském. V Marbachu (německý hřebčín) používali fríské koně už od 17. století.
Námořní obchod Frísů se netýkal jen dobytka, mečů, látek, ale i koní a přispěl tak k rozšíření plemene do vzdálenějších zemí. Norský Dole Gudbransdal je přímým potomkem Fríského koně. Ve Velké Británii ovlivnil mnoho plemen. Frísové a jejich koně sloužili už ve starověku v pomocných jízdních kohortách římských legií v Británii a zůstali zde usazeni ještě dlouho po příchodu Římanů. Fríský vliv je zřejmý u daleských a fellských poníků a také u staroanglického černého koně ze střední Anglie. Není ale pochyb o tom, že je ale daleko významnější jako předek koně shirského. Přes svou výjimečnost fríský kůň na počátku 20.století téměř vyhynul.
Chovatelský svaz byl založen v roce 1879, ale popularita klusáků, mezi nimiž frís vynikal, vedla ke křížení za účelem zvýšení rychlosti na úkor původního typu. V roce 1913 zbyli ve Frísku jen tři hřebci. Plemeno zachránila druhá světová válka, kdy měli holandští zemědělci nedostatek vozidel i pohonných hmot, a proto se museli vrátit ke koním. Vážnou krizi prodělával chov fríských koní v 60. letech, kdy se chovná báze nesmírně snížila. Tato krize byla úspěšně překonána a chov fríských koní se rozšířil prakticky do celého světa. Svaz chovatelů fríských koní získal v roce 1954 titul "Královský".
Domovina:
Tradiční oblasti chovu fríských koní je Frísko na severu Nizozemí. Ačkoli nebyli chováni na rozsáhlém území jejich vliv daleko přesáhl rodné pobřeží. Frískou krev měli zakladatelé chovu oldenburského koně a také ve Velké Británii daleský a fellský pony a spolu s chladnokrevným shirem těžili z příbuznosti s tímto plemenem. Prostředí doplněné pečlivým výběrem chovných jedinců vedlo ke vzniku velmi skromného a vysoce užitkového koně.
Popis a charakteristika:
Zbarvení: Pouze černá (povoleny jsou jen jednotlivé bílé chlupy, nikdy nesmí jít o ucelený bílý odznak, nesmí být odznaky na nohách) Výška: v kohoutku měří v průměru 150 - 160 cm. Stavba těla: Hlava je dlouhá s inteligentní výrazem a vyjadřuje veselou, ochotnou a milou povahu, uši krátké. Dobře stavěné tělo s válcovitým trupem je kompaktní a plece s plochým, oblým kohoutkem jsou mohutné, ideálně přizpůsobené pro práci v zápřeži. Linie krku a hřbetu dělá z fríse ideálního kočárového koně. Záď má charakteristický strmý sklon, oces je poměrně nízko nasazen. Nohy jsou silné a mají velmi čisté a velké klouby. Krátké zadní nohy vynikají silou. Typickým znakem je hustá dlouhá černá vlnitá hříva a stejně hustý ohon až na zem. Hříbata se rodí s vlnitou srstí, připomínající persián. Kopyta jsou nižší. Povaha: Povahově naprosto jedineční, jsou to koně inteligentní, klidní, mírní, přátelští, nelekaví a hraví. Dospívají poněkud později, až mezi 4.-5. rokem
Využití a sport:
Frís je schopen tahat těžké náklady ve skromných podmínkách, aniž by pozbyl kondici nebo svou ochotu. Používá se také používá k práci na venkově, chodí v postroji a pro svou pohyblivost a temperament se velmi cení jako drezurní kůň.
Zajímavosti:
Časy, kdy Fríský kůň měl výsadní postavení v pohřebnictví jsou tytam. Nyní je jeho doménost bavit diváky v manéžích cirkusů jako např. Berousek. Od roku 1986 rozváží spřežení Frísů zboří u Harrodse, významného obchodního domu v Londoně.
Chov:
Po roce 1990 u nás nastal v chovu koní obrat k lepšímu.
Prvním, kdo se u nás začal zabývat tímto chovem, byl v roce 1996 bývalý hřebčín (již z doby Marie Terezie) v Pecínově u Benešova, cca 50 km od Prahy. Majitelem je pan Hora, který tyto koně dovezl Holandska ( kde se toto plemeno chová mj. i zásluhou královny Beatrix , podle které je nyní pojmenovaná Asociace chovu fríských koní, a která těchto koní využívá jako svoji ceremoniální ekvipáž). Existuje pouze jedna plemenná kniha tohoto plemene, kterou si pečlivě střeží chovatelé v Holandsku (pomineme-li chov v Německu, kde mají také svoji plemennou knihu. Otázka je, do jaké míry je Holanďany uznávaná). Dá se říci, že pro Holanďany má toto plemeno význam jako u nás Starokladrubský kůň. Celkový počet Fríských koní na celém světě je 30.000.
Povaha: Povahově naprosto jedineční, jsou to koně inteligentní, klidní, mírní, přátelští, nelekaví a hraví. Dospívají poněkud později, až mezi 4.-5. rokem
Využití a sport:
Frís je schopen tahat těžké náklady ve skromných podmínkách, aniž by pozbyl kondici nebo svou ochotu. Používá se také používá k práci na venkově, chodí v postroji a pro svou pohyblivost a temperament se velmi cení jako drezurní kůň.
Zajímavosti:
Časy, kdy Fríský kůň měl výsadní postavení v pohřebnictví jsou tytam. Nyní je jeho doménost bavit diváky v manéžích cirkusů jako např. Berousek. Od roku 1986 rozváží spřežení Frísů zboří u Harrodse, významného obchodního domu v Londoně.
Chov:
Po roce 1990 u nás nastal v chovu koní obrat k lepšímu.
Prvním, kdo se u nás začal zabývat tímto chovem, byl v roce 1996 bývalý hřebčín (již z doby Marie Terezie) v Pecínově u Benešova, cca 50 km od Prahy. Majitelem je pan Hora, který tyto koně dovezl Holandska ( kde se toto plemeno chová mj. i zásluhou královny Beatrix , podle které je nyní pojmenovaná Asociace chovu fríských koní, a která těchto koní využívá jako svoji ceremoniální ekvipáž). Existuje pouze jedna plemenná kniha tohoto plemene, kterou si pečlivě střeží chovatelé v Holandsku (pomineme-li chov v Německu, kde mají také svoji plemennou knihu. Otázka je, do jaké míry je Holanďany uznávaná). Dá se říci, že pro Holanďany má toto plemeno význam jako u nás Starokladrubský kůň. Celkový počet Fríských koní na celém světě je 30.000.
Zajímavosti:
Časy, kdy Fríský kůň měl výsadní postavení v pohřebnictví jsou tytam. Nyní je jeho doménost bavit diváky v manéžích cirkusů jako např. Berousek. Od roku 1986 rozváží spřežení Frísů zboří u Harrodse, významného obchodního domu v Londoně.
Chov:
Po roce 1990 u nás nastal v chovu koní obrat k lepšímu.
Prvním, kdo se u nás začal zabývat tímto chovem, byl v roce 1996 bývalý hřebčín (již z doby Marie Terezie) v Pecínově u Benešova, cca 50 km od Prahy. Majitelem je pan Hora, který tyto koně dovezl Holandska ( kde se toto plemeno chová mj. i zásluhou královny Beatrix , podle které je nyní pojmenovaná Asociace chovu fríských koní, a která těchto koní využívá jako svoji ceremoniální ekvipáž). Existuje pouze jedna plemenná kniha tohoto plemene, kterou si pečlivě střeží chovatelé v Holandsku (pomineme-li chov v Německu, kde mají také svoji plemennou knihu. Otázka je, do jaké míry je Holanďany uznávaná). Dá se říci, že pro Holanďany má toto plemeno význam jako u nás Starokladrubský kůň. Celkový počet Fríských koní na celém světě je 30.000.
Chov:
Po roce 1990 u nás nastal v chovu koní obrat k lepšímu.
Prvním, kdo se u nás začal zabývat tímto chovem, byl v roce 1996 bývalý hřebčín (již z doby Marie Terezie) v Pecínově u Benešova, cca 50 km od Prahy. Majitelem je pan Hora, který tyto koně dovezl Holandska ( kde se toto plemeno chová mj. i zásluhou královny Beatrix , podle které je nyní pojmenovaná Asociace chovu fríských koní, a která těchto koní využívá jako svoji ceremoniální ekvipáž). Existuje pouze jedna plemenná kniha tohoto plemene, kterou si pečlivě střeží chovatelé v Holandsku (pomineme-li chov v Německu, kde mají také svoji plemennou knihu. Otázka je, do jaké míry je Holanďany uznávaná). Dá se říci, že pro Holanďany má toto plemeno význam jako u nás Starokladrubský kůň. Celkový počet Fríských koní na celém světě je 30.000.
KŮŇ PŘEVALSKÉHO
Kůň Převalského (Equus przewalskii) je dnes jediným žijícím druhem divokého koně. Jeho domovem byly rozsáhlé stepní oblasti centrální Asie, i když podle jeskyních kreseb pravěkého člověka se zdá, že v době kamenné žil tento typ koně i v Evropě. Ještě koncem středověku žil kůň Převalského na východním břehu Volhy, avšak již v polovině 19. století se vyskytoval pouze vdžungarských stepích na pomezí dnešního Mongolska a Číny. Zde jej roku 1879 objevil ruský cestovatel N. M. Prževalskij. Na základě lebky a kůže zaslané do zoologického muzea v Petrohradě tohoto koně vědecky popsal zoolog I. S. Poljakov a na počest objevitele nazval koněm Převalského.
V letech 1889 - 1903 se do zajetí dostalo 54 koní Převalského, z nichž však pouze 13 přežilo a stalo se základem dnešní celosvětové populace čítající více než 1500 kusů.
V přírodě byl kůň Převalského s největší pravděpodobností vyhuben. Poslední divocí koně byli spatřeni na jaře 1968 v Mongolsku a od té doby nejsou žádné věrohodné zprávy o jejich výskytu.
Kůň Převalského byl zachráněn především díky chovu v zoologických zahradách. Devadesát let trvající mezinárodní úsilí vedlo k tomu, že v roce 1990 překročil počet koní Převalského 1000 kusů a bylo možno uvažovat o jeho zpětném vysazení do přírody. Prozatím jsou připraveny tři stanice v Mongolsku a Číně, kde si koně přicházející z různých zoologických zahrad postupně přivykají na tvrdé stepní podmínky a teprve když obstojí budou vypuštěni do volné přírody.
Do Československa se dostali koně Převalského zásluhou prof. Františka Bílka, který v roce 1921 koupil od prof. Julia Kühna z Halle čistokrevné trio pro pražskou vysokou školu zemědělskou. Hřebec Ali a klisna Minka se později stali zakladateli světoznámého chovu posledního druhu divokého koně v pražské zoologické zahradě, kam byli po jejím otevření v roce 1932 převedeni.
Zoologická zahrada v Praze se významným způsobem podílela na záchraně koně Převalského a byla dlouhá léta největším a nejvýznamnějším chovatelem těchto koní na světě. Od roku 1933 se tady narodilo přes 180 hříbat. V roce 1959 byla proto pražská zoo pověřena vedením mezinárodní plemenné knihy koně Převalského, která vychází od té doby každoročně a zachycuje veškeré změny v celosvětovém chovu.
Náhledy fotografií ze složky Koně
:-)
(nikyta, 26. 9. 2007 18:27)